Kreslená animace

Kreslená animace - královna klasických animačních technik, patří k nejstarším, i dnes je velmi oblíbená pro své neomezené možnosti vyjádření. Z velké části se přesunula z papíru na monitory počítačů, přesto jsou její základní principy stále stejné.

Ve své podstatě se jedná o oživenou kresbu. Vše, co dokážete nakreslit jakýmkoliv materiálem, můžete i animovat. Naprosto úžasné na kreslené animaci je to, že si se svou kresbou můžete hrát jako ve snu. Animace nepodléhá fyzikálním zákonům. Všechny věci, postavy, barvy, linie se můžou pohybovat přesně tak, jak si to vymyslíte. Můžete proměňovat věci, které znáte z běžného života, můžete měnit jejich barvu, pohrávat si s tvarem, linkou, ohýbat je, zmenšovat, transformovat, nebo vymýšlet si nové. Se svými postavičkami i objekty můžete vytvořit jakoukoliv hereckou akci, která se pak stane třeba součástí velkého filmu.

Z našich animátorů jistě znáte například Pavla Koutského, který ve své tvorbě využívá kreslenou animaci totální. Tedy každý snímek překreslí se vším všudy, s se všemi rekvizitami i s pozadím.

A jak tedy taková kreslená animace vznikne?
Základní princip animace je pro všechny animační techniky stejný. Iluze pohybu vzniká přehráním sekvence na sebe navazujících obrázků, předem připravených speciálně pro daný pohyb. Jak už sám název techniky prozrazuje, v tomto případě je sekvence připravovaná pomocí kresby. Může to znít složitě, ale vysvětlit si to můžeme na příkladu flipbooku, pro něž je kreslená animace typická.

Kreslená animace “stále vpřed” a flipbook.
Na jednotlivé listy malého bločku, nebo třeba do rožku knihy, kreslíme postupně jeden obrázek za druhým, odzadu dopředu tak, aby plynule jeden navazoval na druhý. Poté jej uchopíme do obou rukou a rychle prolistujte. Postupnému rozvíjení animace krok za krokem se říká “stále vpřed”. Tento typ se používá hlavně při animaci loutek a objektů, má však své místo i v animaci kreslené. Je také vhodná pro první pokusy o kreslenou animaci. U flipbooků se ani jiný postup použít nedá.



Animace “od pózy k póze” a dokonalé plánování herecké akce.
Existuje i druhý způsob, jak kreslit pohyb. Je typický pro animaci kreslenou a digitální. Říkáme mu  “od pózy k póze” nebo "animace pomocí klíčových snímků". Je založen na principu doplňování hlavních fází pohybu. Znamená to, že si animator pohyb nejdříve rozmyslí - nakreslí si hlavní fáze do kterých se jeho figura dostane a teprve pak doplní mezi hlavní obrázky ty, které dotvoří plynulý pohyb (animaci profázuje). Typické pro tento způsob práce je různé přesouvání papírů s jednotlivými fázemi tak, abychom byli schopni vytvořit pohyb co nejpřesněji. Například, když chcete zvednout ruku, musíte si nakreslit na papír nejdříve obrázek s rukou dole a pak na další papír obrázek s rukou nahoře. Teprve pak doplníte další papír s fází, která mezi tyto hlavní pózy patří. Postupně kombinujete papíry na sebe tak, aby jste pracovali vždy s tou částí sekvence pohybu, kterou potřebujete prokreslit. Tento způsob je typický pro klasické kreslené  filmy, tvořené ve velkých týmech a dobře se používá tam, kde je třeba si akci dopředu dobře rozmyslet.



Průsvitky jsou stěžejním nástrojem animace.
A jak docílit toho abychom se svými fázemi pohybu vždy trefili přesně tam, kde potřebujeme? K tomu nám slouží průhlednost papíru (proto animátoři rádi používají tenké nebo transparentní papíry). Když položíme čistý papír na předchozí kresbu, hned vidíme, kde pokračovat. Aby kreslené fáze byly vždy na správném místě, používají animátoři děrování papírů a tzv. animační jehly (dají se vyrobit z kancelářských šanonů). Obrázkům, které takto skrz papíry prosvítají, se říká  průsvitky, také cibulové slupky (onion skin). V digitálním prostředí nám tuto funkci zajišťuje tzv. světelná deska (light table), kde si můžete zapínat a vypínat zobrazení těch fází - obrázků, se kterými potřebujete zrovna pracovat, které vám pomohou se přesně se svou kresbou trefit do prostoru plochy.



A jak to udělat, aby z našeho nakresleného pohybu vznikl skutečný film?
Máme hromadu naděrovaných papírů s fázemi pohybu a jehly. Papíry si seřadíme tak, jak mají jít za sebou (je dobré si je čísly označit už při kreslení), přilepíme na skener jehly, na ně pak postupně nakládáme jednotlivé papíry a skenujeme. Spojit vše do jednoho souboru můžeme v počítači, třeba v animačním programu Krita, kde můžete svou sekvenci ještě dále upravit,  nebo v GIFmakeru, který je dostupný i online, případně v editačním programu, například Filmora. Pokud byste chtěli naskenovat svůj flipbook, můžete na každou fázi přesně do stejného místa nakreslit křížek před tím, než bloček rozpojíte. Pomocí nich si pak pozice naskenovaných obrázků může v digitálním prostředí upravit. Flipbook se však dá velmi snadno zaznamenat kamerou při listování.

Programy pro tvorbu kreslené animace:
Krita
Pencil 2D
Pivot (k procvičení animačních akcí)

digitální prostředí kreslené animace:


klasický prosvětlovací pult: